Skip to main content

Slovníček pro rodiče, bez něhož se dnes už ve škole neobejdete

Vzdělávání dětí se stává komplexnější záležitostí a není úplně jednoduché zachytit všechny změny, které se udály od chvíle, když dnešní rodiče sami ještě chodili do školy. Redakce magazínu EDUzín pro Vás připravila přehled nejdůležitějších slov, se kterými se ve škole můžete setkat.

Slovní hodnocení

Dle školského zákona mohou školy hodnotit známkami nebo slovně, případně mohou použít kombinaci obojího. Slovní hodnocení je takové hodnocení, kde učitel popíše slovy, jak se žákovi ve škole daří. „Výhodou je podrobnější informace o výkonu žáka. Nestane se tak, že by ve slohu byla pouze velká trojka a podtržených pár gramatických chyb,” říká analytik Informačního centra o vzdělávání EDUin Jan Zeman.

Formativní hodnocení

Formativní hodnocení znamená celkovou změnu přístupu k hodnocení žáků – už nejde jen o obyčejnou známku na konci procesu učení, ale pod lupu se dostává celý proces učení už od jeho začátku. Jednoduše tedy: škola má žáka někam posunout a tento posun se pečlivě sleduje. „Tímto systémem informujeme žáka o tom, co se mu daří, a dáváme doporučení, v čem a jak se zlepšit,” vysvětluje prvostupňová učitelka Pavlína Loňková z brněnské školy Labyrinth. Základním rozdílem je, že klasická známka na vysvědčení – samozřejmě případně slovní hodnocení – shrnuje výsledek za půl roku, ale každý žák se potřebuje dozvědět, v čem se zlepšil za poslední hodinu, den či týden. A co má dělat, aby pokročil i tam, kde to zatím vázne.

Triáda či tripartitní schůzky

Triáda je nová forma třídních schůzek, kterých se účastní nejen rodič a učitel, ale i žák. Ten sám prezentuje, co se naučil, a může sám sebe zhodnotit, co se mu povedlo či nepovedlo. Tato trojice pak probere, jak se dítěti ve škole daří. „Tady se nabízí prostor pro to, aby se projevily i tiché děti, které je ve třídě málokdy slyšet,“ říká učitelka ze Základní školy Mozaika z Rychnova na Kněžnou Barbora Heřmanová. Počet triád není přesně dán, záleží na každé škole. Většinou se však konají jednou až dvakrát do roka.

Tandemová či párová výuka

Základem je, že ve třídě není pouze jeden, ale dva učitelé. Může se jednat jak o zkušeného kolegu a nováčka, který není ve školství dlouho, tak o dva profíky, a to dokonce ze dvou různých předmětů. Může se tak jednat o hodinu, která propojuje například chemii a přírodopis či dějepis a češtinu. Forma tandemové výuky není přesně daná, učitelé se mohou střídat, vysvětlovat téma ze dvou úhlů pohledu či si třeba žáky rozdělit do menších skupinek.

Inkluze

„A to je teď povinnost, aby v každé třídě byl komplikovaný žák?” může si položit otázku rodič, jehož dítě chodí do třídy se spolužákem, který v hodinách ruší a může být na první pohled pro pedagoga i nezvladatelný. Ne, určitě není. Cílem inkluze je, aby děti vyrůstaly společně v rozmanitém prostředí. Pedagogové na to nejsou sami. Pokud dostane žák doporučení z pedagogicko-psychologické poradny, že potřebuje zvláštní podporu, může mu s výukou i chováním pomáhat asistent pedagoga či dochází na podpůrné hodiny ke speciálnímu pedagogovi, aby se rozvíjel podle svých aktuálních potřeb.

Rada rodičů či různé rodičovské spolky

Rodičovské spolky jsou dobrovolná uskupení rodičů, která se zasazují o to, aby se vylepšila komunikace mezi školou a rodiči a aby atmosféra ve škole byla pro všechny příjemná. Někdy tak například organizují různé školní jarmarky či jiné slavnosti. Většinou spravují fond dobrovolných příspěvků zákonných zástupců, ze kterého se financují výlety, vstupenky do divadel a na výstavy nebo třeba dárečky pro žáky ke Dni dětí. Tyto platby jsou známé například pod názvem SRPŠ a důležité je, že jsou ze strany rodičů dobrovolné a škola nebo školka je nemůže k placení nutit.

Školská rada

Školská rada je důležitý orgán, který může ovlivňovat chod celé instituce. Během tříletého funkčního období se minimálně dvakrát ročně setkávají jeden zástupce rodičů, jeden zástupce zřizovatele a jeden zástupce pedagogického sboru, přičemž počty jsou minimální a zástupců může být i víc. Rada se vyjadřuje ke Školnímu vzdělávacímu programu, školnímu řádu, kontroluje finanční plán školy nebo schvaluje výroční zprávu školy. Rada může dokonce zřizovateli navrhnout i odvolání ředitele.

Rámcový vzdělávací program (RVP) a Školní vzdělávací program (ŠVP)

Tím, čím do roku 2005 ve školství bývaly povinné školní osnovy, tím jsou dnes vzdělávací programy. Ve zkratce se jedná o rámec povinného učiva pro všechny žáky. Rámcový vzdělávací program vydává ministerstvo školství a je závazný pro všechny školy. Ty ho však použijí jako podklad a vytvoří si z něj vlastní Školní vzdělávací program, který je tak individuální pouze pro jednu konkrétní instituci. Pro představu: Rámec z ministerstva například vyžaduje po školách, aby žák uměl v průběhu třetí až čtvrté třídy „vyhledat základní skladební dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označil základ věty“. Samotná škola si poté ve školním vzdělávacím programu napíše, kdy a jak přesně se toto žáci budou učit. Tím dostávají školy svobodu.

Revize Rámcového vzdělávacího plánu

Na ministerstvu školství právě probíhá zásadní změna toho, co by se žáci měli v budoucnu učit. Zkráceně a jednoduše – už by se neměli učit tolik věcí nazpaměť, ale měli by se rozvíjet v oblasti kompetencí a základních gramotností. Kompetence jsou například komunikativní, digitální či sociální, gramotnosti si můžeme představit jako dovednost použít konkrétní znalost v praxi. Tedy například čtenářská gramotnost znamená schopnost porozumět textu, schopnost ho interpretovat a shrnout či formulovat vlastní názor k jeho obsahu. Do škol by se změny měly dostat od září 2024.

Text vyšel v magazínu EDUzín.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.